"Maličký! Kde... kde se tu bereš?"
Monika pustila kosu a nastavila náruč, ale Vlček se do ní nevrhl, jak očekávala. Naopak, přitiskl se k Danielovi a zpod řas tu novou neznámou Moniku napůl nevraživě pozoroval.
Žena spustila vyhublé ruce podél těla v gestu poraženosti: "Chlapče...ty mě nepoznáváš? No jistě. Co se divím. Ale jsem to já, chápeš? Monika! Vždyť jsi mi pomáhal v kuchyni, někdy i v hospodě... můžeš se teď se mnou vrátit domů, maličký..."
"Jmenuju se Vlček!" vyrazil chlapec málem agresivně a hned se zase schoval za Daniela. Lynn zabořila obličej do tmavých vlasů Daria, který sotva dýchal pod dětskými pažemi, omotanými kolem jeho krku.
"Vlček," usmála se Monika. Chyběly jí jedničky, nepochybně důsledek práva útrpného. Ale nehyzdilo ji to, spíš naopak. Ve tváři připomínala malou holčičkou, které právě vypadly mléčné zuby. "To je hezké. Kdo ti dal to... jméno? Tvůj nový otec?"
Vrhla velice významný pohled na Daniela: "Překvapuje mě, že ještě žiješ, chlape. Možná je to jedna z věcí, které bychom měli napravit. I když, možná se taky pletu..."
Teď otočila hlavu k Dariovi a za jejími úzkými zády se objevily dvě mužské postavy. Daniel cítil bezvýchodnou situaci. Darius uteče, jen co bude mít příležitost (nezbývalo, než doufat, že mu ji Llewelyn nedá) a on zůstane sám proti Monice se dvěma malými dětmi. Jizva na břiše se jemně přihlásila o pozornost. Hrobař si ji mimoděk promnul. Nepřipadá v úvahu, aby se s někým pral.
"Co chceš?" zeptal se, aby dal jasně najevo, že nemá v úmyslu být na nože.
"No, moc toho není. Jenom chci zabít toho chlapa, co mě tak hnusně hodil do vozu, pak taky všechny ty, kteří mi trhali nehty a lámali zuby a totéž chtějí udělat všichni, kteří se mnou přišli, takže tu má někdo opravdu problém. A pak..." přimhouřila oči jako káně vrhající se na svou myšku, " si vezmu toho chlapce."
Daniel se podivně zajíkl, Llewelyn zvedla hlavu a Vlček sám vykřikl rozhodné "Ne!".
"Nedám ti ho," zasykl hrobař. Monika se jenom usmívala.
"I kdyby, já nikam nechci! Chci zůstat s Danielem," protestoval dál Vlček. Monika se pořád jenom usmívala.
Po několikavteřinovém tichu prostě pokrčila rameny a poupravila si kosu v ruce.
"Tak se do toho dáme," zavrčela a rychleji, než by kdokoliv čekal, vyrazila směrem k Dariovi.
Llewelyn obratně sklouzla na zem a po čtyřech docupitala k Danielovi. Darius se kose bez problémů vyhnul, koneckonců, byl voják, načež proskočil zavřeným oknem, soudě podle hluku na ulici dal přes ústa někomu z Moničiných nohsledů a pak byl pryč, dřív, než si toho vůbec někdo stačil všimnout.
"Proč mám vždycky pravdu? Proč?!" zoufal si Daniel.
"Úděl starších bratrů," mínila Lynn roztřeseným hláskem. ,,Dávej pozor!"
Monika se vztekle ohnala po nich. Minula a málem ztratila rovnováhu, jak ji tíha kosy strhla s sebou.
Daniel kolem ní prostrčil děti ke dveřím: "Jděte, utečte, zmizte někam! Schovejte se na hřbitově!"
"Co budeš dělat?" vyhrkly obě děti zaráz a vzájemně si drtili dlaně v sevření.
"Zbavím se té ženské a najdu Daria...případně jeho zbytky."
Llewelyn se podívala na Vlčka: "Uklidnilo tě to?"
"Ne."
"Skvělé."
Děti vyrazily na jednu stranu, držely se při zdech a když jeden druhému nedýchaly na krk, nebyly v klidu. Naštěstí si jich nikdo moc nevšímal. Daniel nazdařbůh vyběhl opačným směrem. Neslyšel v tom zmatku ani vlastní myšlenky. Ulice byla nějaká moc červená, všechno to ječelo a řvalo. Daniel křičel Dariovo jméno, ačkoliv nebylo možné, aby ho bratr při nejlepší vůli slyšel. Ale vysoký dětský hlas k jeho sluchu dolehl bez problémů.
"DANEEEE!!!"
Jak se dalo čekat, křičel Vlček. Daniel ho zahlédl pod paží nějakého velkého muže, kopal na všechny strany jako smyslů zbavený. O něco níž se ve zmateném davu mihla Moničina tvář. Usmívala se, mrcha.
Daniel pozbyl chladného rozumu. Dral se skrz masu lidí za chlapcovým křikem a říkal si, proč většinu věcí, které kdy udělal, udělal špatně. Může si za to sám. Za všechno si může sám. Přišel o Arlene, teď přijde o Vlčka, zřejmě i o Lynn a o bratra a může si za to sám...
"Neberte mi ho!!!" zařval na hranici nervového vypětí. "Neberte mi ho, PROSÍM!!!"
Někdo mu, ať už schválně nebo omylem, podrazil nohy. Dopadl do kaluže a do očí mu šplíchla špinavá voda smíchaná s krví. Na chvilku, na zlomek vteřiny přestal vidět a když to pominulo, Vlček byl pryč.